PROČ MÁM RÁD SVŮJ DIÁŘ

PROČ? Mám pocit, že poslední dobou zní z každého směru od mé hlavy, jakoby toto slůvko nabývalo na neobyčejné síle. Na jednu stranu jsem za to rád. Na stranu druhou si říkám, aby se nám tak nějak “neošoupalo”… Nicméně jsem byl několika z vás osloven s otázkou, proč a jak jsem se dostal k podobnému tématu. A tak jsem propadl před několika dny touze napsat jakési dovysvětlení tohoto mého kroku. Nejde o žádné vyznání, ani reklamní akci z mé strany. Prostě mě to tam padlo a basta.

Důvod č. 1 – Miluju papírové diáře v jakékoliv jejich podobě!

typy diářů_úvod2

Pro mnoho lidí z mého okolí u chlapa naprosto nepochopitelná záležitost, rovnající se úchylce. Pravda. Kdykoliv se přiblíží období blížícího se konce roku a na pulty všech možných obchodů dorazí nová várka od výrobců, jsem jako malý kluk v cukrárně. Baví mě  si během dne najít chvilku, proběhnout knihkupectví a podívat se, jaké že to verze pro nás letos výrobci připravili. Baví mě si prohlížet kalendárium a představovat si člověka, který si právě ten či onen kousek koupí. Co si asi napíše ke dni 14.března? Já tam budu mít výročí naší svatby, ale co tam bude mít onen neznámý? Tak trochu to připomíná takovou tu školní hru, kdy žáci dostanou učebnice a říkají si – jaké to bude, až budeme na stránce 83?

Svůj první diář jsem si pořídil skutečně někdy ve 14-15 letech. Tehdy si táta jako manažer přinesl z práce Time Manager – značkový diář, který mě totálně uchvátil. Nerozumněl jsem spoustě symbolů a věcí, návod byl v angličtině, přesto mě velmi bavilo se tímto diářem prokousávat.

:-)

Okamžitě jsem ze stolu vyndal starý ošoupaný “karis blok” velikosti A5, udělal si proklady a narýsoval si následující týden…  Ve škole jsem si připadal až nehorázně důležitý. Když táta pak svůj diář asi po půl roce odložil do skříně (nejspíš prokrastinoval tolik, že se mu nechtělo dále zbytečně vyplňovat kolonky), tak jsem si jej uzmul sám pro sebe. A již tehdy jsem si vyrobil své první vlastní formuláře.

Diář je svým způsobem deník. Je to svědek našeho života. Také se vám stává, že se podíváte na starý záznam – klidně i několik let dozadu a jste si schopni téměř vše z onoho dne vybavit? S elektronickým diářem se mi toto nepodařilo, ale papír, to je němý svědek všech našich vzestupů a pádů.

Důvod č. 2 – Cítím se s nimi mnohem více efektivnější (a také jsem)

Skutečně několikrát jsem zkoušel switch, neboli přechod k elektronické podobě. Od chvíle, kdy se začaly objevovat první trochu chytřejší telefony ( z dnešního pohledu totání pádla), vždy jsem měl tendenci zkoušet novinky, vychytávky.

Pak přišly první PDA a s nimi nadšení z dotykových displejů a stylusů, se kterým se trefit do okýnek WM byl nadlidský úkol. Nicméně někdy v té době se začala má chyméra neustálých přechodů, změn, zkoušení, atd. Na svém starém blogu jsem psal o tom, jak papír již nikdy, abych za pár týdnů se sklopenou hlavou přiznával, že to opět nevyšlo. No hrůza.

Nicméně poslední 2-3 roky jsem se víceméně usadil a pochopil jsem, že je to marný boj. A vlastně se ani o boji hovořit nedá. Zkrátka je mi daleko přirozenější vzít gumovací pero a papír a kreslit si (můj soukromý výraz pro weekly review). Přes všechny neduhy papíru, přes zkušenost se zapomenutým (=ztraceným) diářem v Plzni na lavičce, přes všechny komplikace.

Má větší efektivita vychází právě z oné lásky k papíru a radosti z dosahování úkolů. Z radosti jejich škrtání. Kliknutí na ikonku “finished” mi nikdy takový pocit nepřineslo…Tím více respektuji všechny, kdož to mají naprosto obráceně.

Důvod č. 3 – Získané a prověřené know how

Jeden lídr mi kdysi říkal – nač si klestit cestu džunglí sám, když mohu jít cestou, kterou již kdosi vyšlapal? Neboli – proč opakovat chyby, které udělal již někdo přede mnou? Prostě jsem si řekl, že mé myšlenky, zkušenosti, nápady, byť někdy šílené, mohou někoho zajímat nebo dokonce bavit.

A proto se na stránkách PD.cz budou objevovat v čím dál větší míře praktické návody a inspirace. Budou zde ke stažení formuláře, které jsem za ta léta nashromáždil v počítači a postupně vyráběl a hlavně používal. Tzn budou opepřeny praktickou zkušeností.

Zároveň mám ambici přinášet i rozhovory s lidmi, kteří propadli stejnému kouzlu, jako já, a to nejen v českých luzích a hájích. Věřím, že podobné inspirace a praktických dovedností není nikdy dost a že si své čtenáře najdou.

Důvod č. 4 – Měl jsem to udělat již dávno!

Tento nápad mám v hlavě již cca 4 roky, ale vždycky bylo nějaké “ale když…”! Tisíc a jedna výmluva! Znáte to. A protože letos došlo v mém pracovním životě k jedné skutečně významné změně, tak jsem si zkrátka řekl, že déle to odkládat již nemá význam. A pustil se do díla. Jen vy všichni, kdož budete (snad) na tyto stránky chodit, posoudíte, zda jsem mimo realitu či zda jsem se trefil.

Každopádně mým snem a vizí je pomoci každému k tomu, aby zažíval stejné pocity z práce s tímto nástrojem, jako já. Přál bych si spolu s vámi hledat a nacházet více klidu a prostoru v životě na to opravdu důležité! A věřím, že s vaší pomocí se nám toho podaří dosáhnout.

Psáno pro blog PapírovýDiář.cz