CHCEŠ PRODÁVAT SLAZENOU VODU NEBO ZMĚNIT SVĚT

Tak a je to tu zas! Začátek nového roku, nový, stále ještě čistý diář. Radost? Naděje? Očekávání? Směsice pocitů. První den v práci a … nová předsevzetí. Podle jedné statistiky si předsevzetí dnes dává méně než polovina Čechů. Důvod? Nedodržení slibu sama sobě. Těch úspěšných, kteří svá předsevzetí dodrží, je něco kolem 20%. O čem tato statistika vypovídá? Je novoroční předsevzetí pouhý přežitek? Nebo nemáme dostatek disciplíny? Dáváme si předsevzetí v jakémsi opojení, čímž sice vyjádříme svou touhu po změně, kterou ale nejsme schopni naplnit?

Je-li novoroční předsevzetí přežitek, proč si píšeme to-do listy?

Jistě. Novoroční předsevzetí je něco “úplně jiného”. Většinou si je dáváme v určitém opojení. Jejich cílem je změna. Změna něčeho, s čím v našem životě nejsme spokojeni. Vyjadřujíc svou víru v předem splněné a se slovy “Letos už musím/chci…” zapíšeme naše rozhodnutí tuto změnu uskutečnit. Někdo na papír, jiný do iPadu. Někdo jen tak v hlavě. Ať tak, či onak, chceme změnu.

Většina našich úkolů, actions či priorit jsou požadavkem změny. Vychází to z principu práce. Za každým úkolem, který si dáme, stojí naše vůle něco vykonat, věci posunout a posunout tak sami sebe k vytouženému nebo po nás požadovanému cíli. V tomto kontextu viděno není novoroční předsevzetí ničím vyjímečným. Není ničím jiným, než-li plánem, cílem, úkolem někdy i snem.

Jsme-li schopni plnit své každodenní úkoly v práci, ve škole, v rodině, jak je možné, že více než polovina z nás při plnění těchto předsevzetí po novém roce shoří?

Novoroční předsevzetí není ničím jiným, než-li plánem, cílem, úkolem.

Skeptik možná namítne, že závazek daný si v jisté míře opojení, vyjadřuje spíše snovou záležitost, mnohdy nereálnou s ohledem na naše životní postavení, konstelaci či celkovou situaci. Jistě – někdo by rád měl více peněz, přesto dnes přijde do zaměstnání, které jej třeba vůbec nebaví a přesto bez reálného plánu změny. Jiný si včera koupil permanentku do fitness centra, protože ode dneška začíná pracovat na své dokonalé “twiggy” postavě. Koncem týdne, jakmile se začnou objevovat první bolesti svalů, vyvstane najednou celá řada “překážek a náhlých důvodů”, které povedou k odsouvání návštěv fitka. Kdo by se tam s těma svalovcema furt honil. Stejně to břicho neshodím. Nakonec nevypadám zas tak zle, podívej na Pepu…(Frantu, Honzu, Aloise…a další, abychom se někoho nedotkli).

Základním problémem je absence vize a motivace

Když Steve Jobs lanařil Johna Sculleyho k přechodu do Apple, podložil své argumenty pádnou větou – Chceš do konce života prodávat slazenou vodu nebo chceš změnit svět? Někdo se pousměje, někoho se možná při pondělku (nedejbože po 14 dnech volna) tyto řádky dotknou, ale základním důvodem pro nesplnění novoročních předsevzetí, stejně jako každé frustrace, bývá jasná absence konkrétní vize či snu. Absence našeho vnitřního PROČ. A s tím logicky související motivace svého cíle dosáhnout.

Vezmeme-li si to čistě z pohledu projektového řízení, musí na začátku každého úspěšného projektu být vize – ujasněná představa výsledku, prožitá v naší mysli do morku kostí. Představená všem, kdož projekt mohou ovlivnit, podpořit nebo svým nevhodným přístupem shodit.

Problém tedy není ve “zbytečnosti” předsevzetí, ale o jeho definici, vizualizaci a skutečné motivaci cíle dosáhnout.

Jsme lidé. Člověk je od přírody tvor omylný, chybující, nedostačující, atd. Zaplaťbůh! Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by svět světem, nenabízel by krásy a možnosti, které neustále nabízí! Lidé by nebyli lidmi, nýbrž stroji. Matrix by byl realitou. A kdo říká, že není? Ano, je! Je to matrix v každém z nás, který brání v plnění si vlastních snů a cílů. Jen každý z nás je zodpovědný za to, zda přijme matrix někoho jiného či nechá promluvit svůj vlastní a nebo se vzbouří a přijme odpovědnost za změnu.

Každý den potkáváme na ulicích, v kancelářích nebo obchodech nespokojené zasmušilé tváře. V první pracovní den nového roku jich bude nejspíše nepoměrně více, než-li běžně. Čím to je? Samozřejmě existuje spousta důvodů, proč být nešťastný, unavený, mnohdy i zoufalý. Koneckonců o tom přece každý den slyšíme v rádiu, v TV a čteme to na internetu, ne? Okolní svět nás neustále usvědčuje v tom, že my sami jsme jen součástí velkého celku a že naše sny či vize jsou dost možná utopie, nesmysl, hloupost… a tak jezdíme metrem, chodíme po ulicích, okukujeme výlohy butiků v nákupních centrech. Neznaje našeho osudu zítřejšího dne, týdne, měsíce čekáme, co nám přinesou. A je to jen náš martix v nás, který nás drží v zóně komfortu. Kdo by taky vystrkoval nohu zpod teplé peřiny.

Chceš do konce života prodávat slazenou vodu nebo chceš změnit svět?

Chybí nám vize, sny a motivace. Náš svět si děláme my sami. Nefungující samospráva, nedostatek peněz v rodině, absence zaměstnání. Ano, za to vše neseme zodpovědnost my sami. Každý svým dílem. Ačkoliv si to mnohdy nechceme připustit, vymlouváme se nebo dokonce útočíme na ty, kteří by mohli být pro nás spíše zdrojem inspirace a vzorem. Namísto využití zkušeností lidí v našem okolí, mávnutím ruky zavíráme dveře možnosti změny. Naší změny. Posunu dopředu. Uzavíráme dveře naší komfortní zóny.

PapírovýDiář.cz vznikl za účelem být příjemnou zábavou, ale také zdrojem inspirace pro každého, kdo chce změnu. Kdo chce dodržet sliby dané sám sobě. Věříme v člověka a jeho dobré vlastnosti, silné stránky. Na těch chceme stavět a ty chceme pomáhat rozvíjet. To je naše novoroční předsevzetí! I proto startujeme nový rok jasným tématem – Novoroční předsevzetí a jejich splnění.

Jakékoliv předsevzetí totiž není ničím jiným, než-li plánem, cílem, úkolem. Jako každým jiným, který si dáme / dostaneme dnes, zítra či za půlroku.

Držíme palce všem v Novém roce a přejem mnoho splněných plánů, snů a vizí.

Psáno pro blog PapírovýDiář.cz